|
|
|
Nádhernou bolest a pach krve při půlnočních proměnách,
doprovází vytí vlčí, který tone v ozvěnách.
Mlžný opar pluje tmou a na magický znamení
je z člověka vlk, z vlka člověk, co každou noc se promění.
Plamenný voči ve tmě
vodrážej hvězdy vzdálený,
touha po volnosti za cenu prokletí
duše na prach spálený.
To jsou vlkodlaci, který se ve tmě ztrácej,
z lesů do města se vracej.
Osud v kapuce hladí je po tvářích,
jejich bolest vobčas utiší.
Píseň vlkodlaků často zaznívá,
ale nikdo z vás jí neslyší.
Psychiatři je v knížkách nenajdou,
vlčí lidi tady stejně jsou.
|
|
|