Andílek
Ještě, když chodil do školy, vždycky nejlíp z nás plnil úkoly,
skvělý diktáty, dětsky kravaty, kluk jak andílek, trochu debílek.
Brejličky se mu mlžily, zato jedničky se mu množily, dobře maloval,
skvěle žaloval, tenhle andílek, malej debílek.
Holky ho nikdy nechtěly, protože býval moc nesměly tak je nesnášel,
třídní donášel, ten náš debílek, pardon andílek.
A tak životem sel tenhle tlustínek, cestu mu vyšlapal jeho tatínek
na drahej fráček malej odznáček, hajzlík od kosti co má rad sladkosti.
Vlasy pomádou pomazaný náš andílek má velký ambice hlavně v politice
a kritice.
Chlapeček co tone v mindráku, sedí teď ve velkým baráku
veliký fáro v hubě cigáro, už ne andílek, teď je debílek.
Těžko se facce ubraní a tak je chudinka hrozně humánní,
velmi morálně škodí po straně, pomluva docela hodně udělá.
Vlasy pomádou pomazaný náš andílek má velký ambice hlavně v politice
a kritice.
Znám jich víc těchhletěch hajzlíku, dělaj politiku, píšou kritiku
oči jim zaplanou při útoku uhnou stranou, ve škole andílci teďka
debílci.
