Králíček Azurit

Seriál skončil. Desátá bije.
S údery hodin klesá tvá šíje.
Zívat je levné. Nejlevnější je
pořád jen ve dvou být.
Zrcadla koupím v kutilském krámě.
Budem se množit, i když jen klamně -
Říkám si, když tu vykoukne na mě
Králíček Azurit.

V prádelním koši pěkně si hoví.
Nádherně modrý, hebký a nový.
Byt máme velký, jenomže kdoví
proč se k nám přišel skrýt.
Hned mi řek': "Jsem tu dík ruce trhu.
Vědecky počat, z dobrého vrhu.
Poslední výkřik vývoje druhu -
Králíček Azurit."
Cože?
"Králíček Azurit. Hehehe. Hihihihihi."

"Ty snad chceš dítě? Přemýšlej chvíli.
Na to jste ještě nenaspořili.
Já jsem však levný, odolný, čilý!
Vem si mě. Získáš klid."
No, co na to říci? Je to tak jasné.
Údaje sedí. Výpočet pásne.
Přesvědčil všechny - proč tedy nás ne? -
Králíček Azurit.

Osud nás vodí různými tanci.
Málokdy ovšem dá nám i šanci.
Ten, kdo jí pustí nebude v ranci.
V tom musí jasno být.
Šlo to ráz na ráz. Byla to chvíle.
Srst sice modrá, maso však bílé.
Chutné a zdarma... pištěl tak mile
Králíček Azurit.
Králíček Azurit. Hehehe.
Králíček Azurit. Hahaha. Hehehe.