|
Jenom okamžik,
a bylo po všem.
Nastavená noha,
anebo jenom nedopatření?
Každej den jsi vidět
jak to zkoušíš na nádraží.
A pak se, jak nejrychleji to jde,
schovat někde v křoví.
Moc změnit se
máš jenom ty sám.
Tvoje hraná převaha
je totiž tvoje nastavená noha.
Všechno je jedno,
žádnej zájem, na nic nemít chuť.
A potom, teprve když jsi sám,
potom přijde ten velkej šok.
Je úplně jedno, co děláš,
stejně máš fízly za krkem.
A přesně víš,
že tě stejně jednou sbalej.
Potom tě zatknou
a na stanici dostaneš na držku.
Ale držíš hubu,
vždyť to je přece otázka cti.
To už není důležitý,
když už jsi padl
a teď zkoušíš
chytit svůj unikající život.
Tvůj život se stává lovem,
při kterém jsi obojí.
Lovec i lovený.
A je jedno, jak pevný je tvý ego.
Jako kamikaze,
beze smyslu a ideálu,
kráčíš svojí cestou,
ale tvoje srdce přece není z oceli.
Jenom okamžik,
a bylo po všem.
Nastavená noha,
anebo jenom nedopatření?
Každej den jsi vidět
jak to zkoušíš na nádraží.
A pak se, jak nejrychleji to jde,
schovat někde v křoví.
Proč zrovna já? Scheiße!
Proč se zrovna já musím teď loučit?
Nikdy jsem radši neměl poznat heroin.
Ale když už jsem byl takovej hlupák a brána se
za mnou zavírá, ať je to varování
pro všechny šílence, kteří se chtějí vydat touto cestou.
|