Chcíply dobrý víly

Vydal jsem se do říše lesů, hledat víly, ty z pohádky,
naději si s sebou nesu, netěším se na cestu zpátky.
Trním a ostružím drápu se dál, až na kraj světa, kde najdu víly,
a mýmu nápadu každej se smál, všechno bych vyměnil jen za tu chvíly.

Na louce tancujou, svobodu milujou až já je uvidím tak půjdu
rovnou k nim úplněk osvítí bílí luční kvítí to jejich hlas vzbudí
důvěru v nás.

Na konci pěšiny ohně plály a kolem sedělo plno divnejch stínu,
o svý životy mariáš hrály a poslali mě tam na mítinu.
To je prej mítina? Spíš nějaká louka, do černý tmy oblečená,
už bolej oči, jak pilně koukám, jestli tu netančí průsvitná žena.

Na louce tancujou, svobodu milujou až já je uvidím tak půjdu rovnou
k nim úplněk osvítí bílí luční kvítí to jejich hlas vzbudí důvěru v
nás.

A pak jsem uviděl ty mrtvý těla, na louce ležela, oděná v bílý.
Jak kámen náhrobní skála tam čněla, byly to chcíplý dobrý víly.
K tamtem stínům jsem se vrátil, i oni hledali kdysi dobrý víly.
Pár slov jsem s nima ztratil a pak jsme na cestu vyrazili.

U strmý skály zábrany zůstaly viděl jsem chvíly chcíplý dobrý víly
svědomí zmizelo a mě se zachtělo vykročit z řady a tak jsem zpátky
tady.

Bojovat o štěstí se zapnutou pěstí nečekat, že víla dobrá by ožila
Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem jak ti,
co zabili malý dobrý víly.