Nechte mě bejt

Ráno budu hodně dlouho spát,
celej den v posteli se válet a nic nedělat.
Nejsem na nikoho zvědavej,
dejte mi pokoj, nechte mě bejt.

Nemám chuť poslouchat, jak všichni jenom žvaněj,
všechno znaj, všechno uměj, všemu rozumněj, jsou chytrý.

Sotva ráno lezu z postele,
už někdo zvoní, to se ví, že mě to nasere.
Moji známí zlatí jsou,
udělat radost chtěj mi svou návštěvou.

Budou mi říkat, hochu, zkus se trochu hlídat,
nekouřit, nechalstat, trochu se upravit,
měl bych se asi zvednout, né pořád jen kývat,
kopnout je do zadku, než stačej pozdravit.

Nechte mě bejt, já na vás nejsem zvědavej.

Každej vždycky radši mluví jenom o druhejch,
že jim zrovna dcera šlape chodník nevěděj.
Taky moji známí svoje vlastní chyby maj,
nechtěj o nich slyšet, jenom pomlou-, pomlouvaj.

Kdo má furt poslouchat, jak všichni pořád žvaněj
to nejde vydržet radši bych hluchej byl.
Jazyk si vyříznu, až jednou budu starej,
abych nebyl jako oni, abych nežvanil.

Nechte mě bejt, já na vás nejsem zvědavej.