|
|
|
Jak rozdvojený druhý já
představa dost bláznivá
hračka v rukou dítěte
žena co se usmívá
podivnej sen se mi zdál
dvojroli jsem v tom
snu hrál
Na vlastním pohřbu
jsem byl a na hrob
kytku jsi dal
Kdo to tvrdí, že jsem to já
smíchem zakrývá svůj pláč
možná, že se nepozná
pod maskou skrývá svoji tvář
v tomhle světě je jen strach
barvu černou poznávám
jasně vídám, že jsem svůj vrah
funebráky potkávám.
|
|
|