Domů

Vzpomínám si na náš dům, cítím vůni dřevěných plotů,
od zelených pahorků naši táhnou proti Skotům.
Už jsem skoro uměl číst když mi tátu hlína vzala,
dodneška si nejsem jist, jestli o něj stála

Jednou když jsem na práh šláp stál tam kočár v stínu stromů,
v síni s mámou cizí chlap, a já musel z domu.
Na cestu mi vítr vál, otčím v sadu stromky sázel,
farář, co mě biřmoval, ten mě vyprovázel.

Za lodí vlá ptačí křik, malí kluci prkna drhnou,
jakýpak jsem námořník, když mi oči vlhnou?
Svobodu si národ přál, Mexikem se vojna valí,
já jim k tomu bubnoval, a tak mi metál dali.

Zlaťáků mám dneska dost, velký dům a pole k tomu,
taky syna pro radost, ale já chci domů.
Nevyrost jsem pro livrej, nemám boty z hadích kůží,
ukážou mi orchidej, já chci planou růži.

Pořád myslím na náš dům, cítím vůni dřevěných plotů,
prý se naši vracejí z války proti Skotům.
Nikdy už se nevrátím, dětské sny mi z očí mizí,
pro ty doma - to já vím - pro ty bych byl cizí...