|
|
|
Zvali mě do Států teď, když je svoboda, vezmeme džípy a budeme free.
Mají prej vodopád největší na světe, pod sochou jakousi že všechno se smí.
Milí jste, psal jsem jim, ale teď nemohu, pod chatou tráva mi začína schnout.
Do strání nad řekou barvy se ukládaj, hospodskej u nás mi zahřejvá kout.
Jinováč v kolejích, nad elsem leží mlhy, netopýr v podvečer nad Sázavou,
a les plnej kouře z akátů v horkej kamnech, kluci když volaj a do chaty zvou.
Možná jsem blázen, čecháček malej, já jsem tu štastnej jak velkej kluk.
Po ránu z verandy Medník si prohlížím, posluchám vlaky, co vyjíždí z Luk.
Víš co, vem ženu, přijeď se podívat, víš, kde je Třeštibok, vezmu tě tam.
Na skále vyprahlý sednem si popijem, rád ti tu ukážu všechno co znám.
|
|
|