|
|
|
Obrysy stromů ztrácí stín po loukách bloudí mlhy dým a z černých krovů větví hvězdy chtějí jít k nám.
Tak ještě pod zadek si dát pár dek co v noci budou hřát a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se až začnete hrát.
Podivná vůně z blízkejch chat dřevo je krása co máš rád, když smůla z ulomených větví zdobí kmen.
Do láhve z limonády dát něco co zmírní žízeň, hlad, a za ruku tu tvou bez níž by stejskalo se až začnete hrát.
Naposled podívat se jdou mámy zda děti ještě spěj, ještě se marně ladí, však taky né moc.
A pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj dál, tam v ohni kdesi uprostřed je všechno co sis odjakživa přál.
Písnička je lék, člověk by povstat měl a smeknout, když doba na kahánku pláč i smutek má.
čistá jak studánka když zní, nocí když rozhněvaně hřmí, a vůbec nejhezčí je když smíchem zazvoní.
|
|
|