Pokání

Znavenej na dně a jako kůl sám
Už v koutě kam dál
No řekněte kam
Před sebou utíkat
Těžko se kamkoliv dá
Nejtěžší noci
Jsou pod střechou hvězd
Když domů se nechce
Když se necháš svést sám sebou
A cosi si namlouváš a namluvit dáš

I kámen se ustrne ale musí mít proč
I řeky proud obrátíš když důvod je
I sníh v slunci padá
Když rozhodne na nebi Bůh
Jen příčina následkem věci má být
A vědomí že není víc nežli žít
A že živo je jen
Na chvíli půjčený milostný dar

Ne hněv nebo závist
Ani jiné z těch slov
Ani touhy co navíc
Chceš k životu mít
Ani láska ta není důvodem
Odejít z cest
Kdo v poledním žáru
Hledá hojivý stín
Ať vykřičí napřed
Řeku svých vlastních vin
A pak obrátí ke hvězdám
Pokorně u dlaně dlaň

A poprosí mlčky to kdekoliv jde
V chrámech jen svádí to
K divadlu vést
Ať poprosí člověka jménem
Jménem pravdy a svým
A ať snese pokání po samý kraj
To víra je svědomí a svědomí ráj
A nikdo není čistý
Jen někteří lidé snad míň