Sen

ŠTĚPÁN
Zdál se mi sen, jenž ukrad mi spaní,
že za vstřícnost platíme vysokou daní,
a ve vlastním městě jsme my jako cizí,
s vírou jsem doufal, že s ránem sny mizí.

I vyšel jsem do ulic prodávat ryby
a doma jsem zjistil, že peníze chybí,
To okrad mě zas jeden o moji hrdost.
Kde není pomoci, nastoupí tvrdost!

PEKAŘ
Štěpáne!! Vím, na co asi narážíš,
myslím však, že není tak
zle.

ŠTĚPÁN
Zrovna ty mě zarážíš.

PEKAŘ
Mluvíš jak darebák!

ŠTĚPÁN
Hle!!
Kdosi na odvetu
hodil kámen - já bych řek,
možná, že se pletu,
že měl pekař vztek!

Jejich krev, bratři, je jiná než moje.
Tolik jim patří, jsou drzí - Tak co je?!
Jak je to možný, vždyť není jich víc.

VŠICHNI
Stačí jen mžik a už nemají nic!

ŠTĚPÁN
No! Přesně tohle je ten správný lék,
jak vím, jsme stejná krev, a já bych řek,
že vy jste ti nejlepší, jste totiž naši!
Dáme se do díla, pomozte braši!!!

VŠICHNI
Najdeme meče, co předkové kovali, pro nás tu
zůstaly!

ŠTĚPÁN
Jak symbol práva!

VŠICHNI
Národu sláva!

ŠTĚPÁN
Nestůjte v kleče, nebo vás povalí, kam jsme se
schovali !?
Před vlastní duší...

VŠICHNI
(zařvou)
A srdce buší!!!

ŠTĚPÁN
Teď běžte domů, emoce stranou.
Pro vaše děti, pro zem milovanou
zítra se sejdem všichni zas tady,
bez těch, kdo nepatří do naší řady.