|
|
|
Za hradbou Akkonu jeden svět chvatně zmírá - poslední z posledních!
K božímu zákonu teď oči neupírá - dávno je vládcem hřích.
Jen ostří krví zbrocené, po padlých půlměsících, volá tu po právu.
V dáli stádo zpocené, hynoucí po tisících, zapíjí popravu.
Hle, stará jejich zem! Chladná a rozbouřená nikoho nevítá.
Vítr se směje všem, jak roztoužená žena na kříži přibitá!
Pýcha křižáka, stejná jak pýcha krále, čeří hladinu.
Krkavce přiláká. Ten totiž dokonale cítí mršinu.
K Petrově stolici nářek nedoléhá. Hluchý je Spasitel.
Plamínek na svíci jak pominutý běhá - z Otce je nepřítel.
Zástupy kacířů měšťané pozorují. Přišel i vyšší stav.
Trosky jsou z rytířů. Některé kamenují, když se pak přidal dav.
|
|
|