Uzoučká pěšinka uprostřed močálů,
ukryta v mlze, se plazila do noci.
Po ní šly postavy mlčky a pomalu.
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.
Sídla teď v zemi mají, křídla pelichají.
Jsou to padlí andělé a někdy dost pijou,
když po nocích dělaj, že naplno žijou.
Chodí často v džínách. Škodí ve skupinách.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s nadějí vzhlížejí k zamčeným dveřím.
V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli,
že sem z nebe spadli to protože kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.
Stojí tu bez útěchy. Bojí se, mají blechy.
Opravdoví andělé se zamračenou tváří
pozorujou měsíc jak vytrvale září.
Sídla v zemi mají. Křídla pelichají.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím.
V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli,
že sem z nebe spadli, to proto, že kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.