Cizinec

Za vesnicí stával, tam kde dobytek se pás, nikdy s nikým nemluvil, nikdo neznal jeho hlas,
vždy zůstal jenom na chvíli a důstojnou mněl tvář, často jen tak prošel krajem jako dobrý hospodář,
a nikdo neví vodkud se tu vzal.
Byla vám to záhadná věc, že kdykoliv se objevil ten divný cizinec,
tak jakoby nám tím chtěl něco říct.

Když viděli ho poprvé nesl v rukou meč a štít, prý za blázna ho měli, ale nechali ho jít,
a do týdne se vojna zvedla, bůhví proč a zač, jenom rychle prošla krajem v patách za ní křik a pláč,
a nikdo neví, kde se ten muž vzal.

Když jednou přišlo sucho nejhorší za stolet, on objevil se znova, prošel ke studni a zpět,
pak se v noci pustil liják, blesky bili tam a sem, a přitom hvězdy zářili na nebi bezmračnm,
a nikdo neví, kde se ten déšť vzal.

Už dávno se tu neválčí a úrody je dost, čas na páci i na lásku a důvod pro vděčnost,
to cizinec když před léty se zjevil naposled, prý na tváři měl úsměv a v ruce bílý květ,
a pak už víckrát nevrátil se zpět.

Když mně to děda vyprávěl tak zrovna kvetl vřes, a já si vzpoměl na dětství vidím to jako dnes,
jako kluk jsem potkal lovce, nesl přes rameno síť, pak i já svou první rybu chyt.
A pak jsem jednou za bratrem až do Dublinu jel, já na nedělní mši s ním tehdy do kostela šel,
tam na zdi visel obraz, měl už oprýskaný rám, ten muž co se z něj díval, to býl svatý Patrik sám,
a já najednou vědel, že ho znám.