|
|
|
Na tváři kuličky slz, láska si n křik nikdy nezvyká,
sedí a hádku mlčky polyká jak páv jen tiše naříká.
Ví že jak přívalu déšť, než za jezem kořínky zaplaví,
napraví pohled zprvu tázavý pak dotek laskavý.
Ono to všechno chce čas, zasadíš stromek taky nerodí,
telátko zkouší to ale nechodí, dva k sobě hodí se i nehodí.
Na tváři kuličky slz, slova se jako mlha rozplynou.
Smířit se s daní lásky povinnou, vinnou i nevinnou.
|
|
|