|
|
|
Večer zapálil svíčky okolních lamp, ruku na tváři, ze mě si čteš.
Holka tam smutku je naknížku a já nevím, co s ním, pravda s nepravdou, láska i lež.
Apísničky smutný že ze slz by déšť pokryl zahrádky nad Beronkou,
tak směj se a mluv ať cítím, že jseš, já skloním se nad panenkou.
Večer zapálil svíčky okolních lamp a ty chodíš jak bych nebyla snad,
těch večerů, co myslela jsem na tebe víš, jak bys odněkud zdaleka spad.
Já oči tvý když hmouří se, lesknou jak když spí a když se nade mnou sklopí mám rád.
Jsi štěstí co splétá mi smích na dlaních, jsi můj jedinej hřích.
|
|
|